Zajímavosti z rodokmenu

Otcova strana (Kryhut, Stuchlík)

Žulové bloky pro Stalinův pomník

Děda Jan Kryhut (1922–2007) nastoupil v únoru 1953 na ministerstvo stavebních hmot a v létě se stal zmocněncem vlády pro „akci S“ a ředitelem Severočeského průmyslu kamene v Liberci. Musel dostat do Prahy žulové bloky až 72 tun (špička Stalinovy boty), hlava měřila 52 tun. Jeřáby v lomech unesly deset tun – a tak bloky zvedaly ukořistěné německé tanky Panther. Za to dostal Zlatou pamětní medaili. Sám to popsal v časopise Kámen (2002). Po srpnu 1968 podepsal protest, byl vyloučen ze strany a v dubnu 1972 přišel o místo ředitele radotínské cementárny.

Hranice, která přišla k němu

Praděd Jan Kryhut se narodil roku 1897 v Dolním Meziříčí u Bielska. V dubnu 1919, ve 21 letech, přišel do Horních Tošanovic jako pohraniční kontrolor – jen asi 30 km od domova, ale přes čerstvě rozdělené Těšínsko. Roku 1921 měl ještě polskou domovskou příslušnost a žádal o československé občanství. Je jediným z polské větve, kdo hranici překročil. Evangelík si vzal katoličku Žofii Karkoszkovou a přiženil se do jejího domu čp. 5.

Jedna kráva, tři prasata, pět slepic

Při sčítání lidu na Silvestra 1900 se v chalupě čp. 121 v Dolním Meziříčí tísnilo pět lidí: prapraděd Jan Krehut, jeho žena Anna, tříletý praděd Jan, osmiletá sestra Kateřina a babička Marjanna, vdova na výminku. Komisař pečlivě sepsal i celé hospodářství: jednu krávu, prasnici se dvěma selaty a pět slepic. Prapraděd, vyučený švec, chodil do soukenické továrny Karla Wolfa v Bielsku a neuměl číst ani psát. Číst a psát uměla jeho žena Anna, která chodila na nádenickou práci k sedlákům.

„Pruský emigrant“ z roku 1787

Zakladatel novosedlických Stuchlíků Matyáš se při první svatbě roku 1787 zapsal jako rodák z „Dobrowitz“ a „pruský emigrant“ – přišel z části Slezska, kterou Rakousko ztratilo ve válkách s Pruskem. České Dobroslavice to nebyly – ležely v rakouském Slezsku. Nejlépe sedí Dobroslawitz (dnes Dobrosławice v Polsku), ves fary Matzkirch asi 25 km od Opavy, od roku 1742 pruská. Matriky z let jeho narození se ale v polských archivech nedochovaly, takže hledání pokračuje.

Vdovec v létě 1800

28. dubna 1800 porodní bába v Nových Sedlicích nouzově pokřtila dítě Matyáše Stuchlíka a jeho ženy Johanny. 13. července už se Matyáš ženil podruhé – jako vdovec – s Františkou Harasimovou ze Štítiny, která o měsíc dřív stála jako kmotra u sousedova dítěte. Z tohoto druhého manželství pochází naše linie.

Dvě Tekly

Babička Tekla (* 1924) nesla jméno, které v rodině mělo tradici: její prababička byla Tekla Kaštovská, matka Mechtyldy Raidové, a první žena jejího otce se jmenovala Tekla Grossová. Ta zemřela v dubnu 1919 na otravu krve – pět let před babiččiným narozením.

Rod v jednom domě

Stuchlíkové žili v Nových Sedlicích nepřetržitě nejméně od 1787: čp. 12 (1800–1806), čp. 34 (1831–1865) a čp. 38 (od 1865 – rodný dům Mechtyldy, kde se narodili její synové Jan 1868 a Karel 1872 i jejich sourozenci).

Svatby nezletilých nevěst

Juliana Černá (1831) i Mechtylda Raidová (1865) se vdávaly před 24. rokem, tehdejší hranicí zletilosti – souhlas dával otec nebo poručník. Kašpar Černý podepsal souhlas třemi křížky.

Otcem v jednapadesáti

Praděd Karel Stuchlík, zahradník z Nových Sedlic, se poprvé ženil až v 36 letech (1909) – s Teklou Grossovou, svou vzdálenou příbuznou, na což potřebovali povolení olomoucké konzistoře. Jejich dcerka Zdenka žila jen 14 dní, Tekla zemřela 1919. Karel se pak (asi v létě 1920) oženil s Marií Kučovou ze Lhotky u Opavy a babička Tekla se mu narodila v roce 1924, kdy mu bylo 51 let.

Omyl se sčítáním

Dlouho jsme za babiččiny rodiče považovali Karlova bratra Jana Stuchlíka (* 1868) a jeho ženu Hedviku – ve sčítání 1921 bydleli v Nových Sedlicích s malými dětmi. Rozhodl až oddací zápis prarodičů z roku 1946, který jako rodiče nevěsty jasně uvádí Karla Stuchlíka a Marii Kučovou.

Svatba u lomů

Děda Jan Kryhut se ženil 27. července 1946 v Komárově u Opavy. Bylo mu 24 let a byl správcem břidlicových lomů v Jakartovicích; babička tam bydlela u bratra. Za svědka mu šel František Karkoszka, zámečník z Dolních Bludovic – nejspíš bratr jeho matky Žofie.

Smutný rok 1890 v čp. 5

V chalupě čp. 5 v Horních Tošanovicích, kde vyrůstala prababička Žofie Karkoszková, se rodina roku 1890 rozloučila se třemi dětmi: v lednu s novorozeným Adamem, který žil jedinou hodinu, v září se šestiletým Karlem (podle zápisu na záškrt) a v říjnu se čtyřletou Annou. Další sourozenci zemřeli hned po narození v letech 1896 a 1897 (a nejspíš už 1883). Žofie se narodila v listopadu 1898 – a dožila se dospělosti.

Matčina strana (Zeman, Bečvář, Pilecký)

Tkalci z Kaliště

Zemanové byli po generace tkalci v Kališti a Budeníně u Votic. Jan Zeman (* 1883 Smilkov) se do roku 1909 přestěhoval do Slaného a pracoval jako kartáčník v domě čp. 509; jeho otec byl tehdy zedníkem ve Strašnicích.

„Zeman“ jako jméno statku

Ve Vrchoticích (fara Sedlec) je roku 1751 zapsán „Martin Hejduk na Zemanowině“ – Zeman tu bylo jméno usedlosti, podle níž se rodina psala. Naši Zemanové ale nakonec vedou jinam – do Jiřína a Kobylí u Bystřice.

Svobodníci z Hlivína

Zemanové a Tůmové z Hlivína byli „svobodníci“ (liberi) – svobodní sedláci, kteří nebyli robotními poddanými. Václav Tůma, svobodník z Hlivína, šel 1789 a 1807 za kmotra dětem Jana Zemana v Kališti.

Věk „95 let“

Václav Zeman zemřel 25. 3. 1879 v Budeníně a farář mu zapsal 95 let. Podle křtu (14. 11. 1795) mu bylo 83.

Ženich 18, nevěsta 16 – a ženich vlastně Jan

Jiří Kaška a Anna Soukupová se vzali 23. 1. 1849 ve Vojkově – jemu bylo 18, jí 16 let. Ženich se přitom při křtu 30. května 1830 ve Smilkově jmenoval Jan Křtitel („Jann Bap.“). Že jde o téhož člověka, prozrazuje poznámka pod křestním zápisem: 6. ledna 1849, dva týdny před svatbou, mu fara vydala křestní list „k sňatku“. V životě si říkal Jiří – a jako Jan ho matrika zapsala ještě v roce 1879.

Cholera 1832

Václav Bečvář, výminkář z Bakova čp. 13, zemřel 19. 8. 1832 na choleru, která tehdy procházela Čechami. Matrika mu připsala 79 let – podle křtu v Tmani (24. 9. 1760) mu ale bylo asi 72.

Dva nemanželští předkové

Matěj Sklenička (* 1820 Bakov) i jeho budoucí žena Barbora Dobrá (* 1815 Královice) byli nemanželské děti; kolonka otce zůstala v obou zápisech prázdná. Matěj dostal příjmení po zemřelém manželovi své matky.

Svatba pět měsíců před dítětem

Antonín Bečvář a Anna Hodková se vzali 7. 1. 1829 ve Zlonicích; syn Antonín se narodil 11. 6. 1829.

Pohrobek Tomáš

Náš předek v osmém pokolení Tomáš Pilecký se narodil 24. října 1745 v Nečíně jako pohrobek – jeho otec Jan byl pohřben o půl roku dřív, v 66 letech. Tomáš a jeho žena Veronika Hažaperková pak zemřeli v lednu 1808 na „horkou nemoc“ pět dní po sobě; Veroničini rodiče v Oborách zemřeli v zimě 1771/72 sedm týdnů po sobě.

Čtyři manželky Václava Vlacha

Václav Vlach, tkadlec z Velkého Poříčí a později obchodník plátnem ve Slaném, se ženil čtyřikrát – potřetí roku 1888 s Marií Viktorií Perigault z francouzského Le Havru. Přežil všechny čtyři ženy a zemřel 29. ledna 1925 ve Slaném čp. 358 v 87 letech. Právě z čp. 358 podle rodinných dokladů pocházela jeho vnučka „Marie Millerová“, naše prababička.

Smrt Růženy Zemanové

První manželka Jana Zemana, Růžena roz. Červinková, zemřela 17. 7. 1918 ve Slaném ve 31 letech; farář připsal, že „z nedbalosti domácích lidí zemřela nezaopatřena“ (bez posledního pomazání).

Odchod z církve a návrat

Jan Zeman vystoupil z katolické církve 15. 2. 1915. Antonín Bečvář vystoupil 1920 a roku 1922, před svatbou v Dřínově, se vrátil. Jejich děti Vladimír a Milada se 1946 brali jako českobratrští evangelíci v evangelické modlitebně ve Slaném.

Zkomolená jména

Písaři jména babiček často pokazili: Anna Hermová z Mezného je v roce 1858 „Šternová z Mlejného“, Anna Šichrovská z Olbramovic v Jankově 1855–1860 „Miršanová“.

Dvě nevlastní sestry, jeden manžel

Praděd Jan Zeman si roku 1909 vzal Růženu Červinkovou, dceru slánského obuvníka. Když Růžena v červenci 1918 zemřela, oženil se s Marií Annou Müllerovou, o 13 let mladší nevlastní sestrou své první ženy: obě měly stejnou matku, Marii roz. Vlachovou ze Zbečníku u Hronova. Marie se v rodinných dokladech píše „Millerová“.

Vysloužilý voják a vinařova dcera

Praprapraděd František Müller se po vojně vrátil na Podolí u Mělníka jako „patentální invalida“ a kolářský tovaryš. Svatbu s Annou, dcerou vinaře Josefa Lebedy, si musel nechat povolit c. k. velitelstvím vysloužilců v Praze. Syn Jan se jim narodil v květnu 1863 v domě dědy Lebedy, půl roku před svatbou, a farář mu na okraj zápisu připsal, že ho sňatek rodičů legitimoval.

Svatba tři týdny po křtu

Babička Milada Bečvářová se narodila 29. listopadu 1922 v Pcherech a pokřtěna byla 3. prosince. Její rodiče Antonín Bečvář a Anna Pilecká se vzali až o Štěpánu, 26. prosince 1922 v Dřínově. Antonín se kvůli tomu v září vrátil do církve, ze které o dva roky dřív vystoupil. Nevěstě bylo teprve dvacet, a tak ji okresní soud ve Slaném musel 6. prosince prohlásit za zletilou; ženich zase potřeboval svolení zemské politické správy v Praze. Ohlášky proběhly o adventních nedělích a na Boží hod, svatba hned druhý den.

Bečvářové z Tmaně od roku 1701

Nejstarší stopa rodu Bečvářů vede do Tmaně u Zlonic. 22. května 1701 tam byl pokřtěn Jan, syn Jiříka Bečváře a Anny; za kmotra mu šel Jiřík Hořejší z Břešťan. O 28 let později, 1. listopadu 1729, si Jan Bečvář ze Tmaně vzal ve Zlonicích Annu, dceru zemřelého Matěje Hořejšího z Břešťan – z téže rodiny. Jejich syn Matěj, pokřtěný 1736, je náš doložený předek. Že ženich z roku 1729 je právě Jan z roku 1701, je velmi pravděpodobné (jiný Jan Bečvář z Tmaně v té době není), ale ne zcela jisté.

Poslední cesta z Běrovic

Julie, první žena praděda Jana Bečváře, zemřela v únoru 1892 v 27 letech na tuberkulózu – v Běrovicích čp. 4, u svého otce Václava Nového. Bydlela ale s manželem v Dřínově, a tak její tělo převezli domů; farář do matriky poznamenal i číslo povolení okresního hejtmanství ve Slaném, bez kterého se zemřelí nesměli převážet.

Sto dva let podle farní knihy

Sedlák Matěj Bečvář z Beřovic čp. 23 zemřel 29. prosince 1832 jako výměnkář a kaplan mu do matriky napsal věk 102 let. Ve skutečnosti mu bylo „jen“ 96 – pokřtili ho ve Slaném 6. února 1736. I tak přežil dvě manželky, viděl vládu Marie Terezie, Josefa II. i napoleonské války a ještě v letech 1797–1799, kolem šedesátky, se mu s druhou ženou Kateřinou rodily děti. Kateřina ho přežila o devět let a zemřela 1841 v 89 letech.

Bečvářové dvakrát

Bečvářovou krev máme dvakrát. Jedna linie vede přes Matěje Bečváře z Beřovic k pradědovi Janu Bečvářovi, druhá přes Václava Bečváře a jeho dceru Barboru, matku nemanželského Matěje Skleničky z Bakova. Obě začínají v Tmani: Matějův otec Jan (* 1701) se oženil 1. 11. 1729 a Václavův děd Vavřinec o rok dřív, 5. 10. 1728 – a na Vavřincově svatbě šel za družbu „Jan Bečvář z Tmaně“. Byli to tedy nejspíš bratři a obě naše bečvářovské větve se rozešly už před třemi sty lety.

Výměnná svatba ve Vraném

22. listopadu 1796 se ve Vraném slavily dvě svatby najednou: osmnáctiletý Josef Hodek z čp. 38 si vzal stejně starou Marii Kůrovou a její bratr Václav Kůra si týž den vzal Josefovu sestru Marii Hodkovou. Takové „výměnné“ sňatky držely majetek obou rodin pohromadě.