Přepis originálu
[výňatek]
stavěl jsem Stalinův pomník
Jan Kryhut
Kdo není pamětník, dovede si dnes už jen těžko představit kamenné monumentum, které se poměrně krátkou dobu v padesátých letech tyčilo nad Vltavou, vystrum, které se poměrně krátkou dobu v padesátých letech tyčilo nad Vltavou, vystrum, které se poměrně krátkou dobu v padesátých letech tyčilo nad Vltavou, vystrum od Staroměstského náměstí v průhledu Pařížskou třídou. Podařilo se nám získat zápisk pamětníka, který u toho všeho byl. Než mu dáme slovo, uvádíme několik vět na doplnění.
V dubnu 1949 vypsala rada ÚNV hl. m. Prahy veřejnou soutěž z získání návrhů na postavení Stalinova pomníku. Výsledkem bylo 95 návrhů, z nichž byl nakonec vybrán společný návrh akademického sochaře Otakara Švece, ing. arch. Jiřího Stursy a ing. arch. Vlasty Sturšové. Čítujme z dobového zdůvodnění: Na pomníku, vyrůká v popředí postava J. V. Stalina, za níž kráčejí zástupci jednot představitelé sovětského lidu a z druhé strany představitelé lidu Československá. Tímto způsobem je vyjázření vyjádřena jednota Stalinovy osobnosti s lidem a věčné bratrství československého lidu s lidem sovětským v boji za uskutečnění velkých ideji míru a socialismu.
Otakar Švec zhotovil postulně několik variant a po schválení jedné z nich vytvořil za pomoci sochařského kolektivu ve složení František Zemlička, František Jansa, Arnošt Košík, František Radvan a Jiří Dušek třímetrový hlinený model, který byl po schválení vlácním výborem odlit do sádry. Pak už zbývala jen maličkost převést model v pětinásobném zvětšení do žuly. Jako nejvhodnější k tomu účelu byla vybrána liberecká žula z lomu v Rochilcích, Ruprechticích a Jablonci nad Nisou. Technologické zkoušky materiálu proverl Kloknerův výzkumný a zkušební ústav hmot při ČVUT v Praze a po 1. květnu 1951 se začalo lámat. Na sochařské a kamenické práce bylo vyčlárnino celkem 7 tisíc m³ žuly, z nichž se zhotovilo 31753 kusů různých kamenických výrobků o celkové kubatuře 5392 m³ a celkové váze 14 021 tun. Kámen pro Stalinův pomník se však nelámal jen na Liberecku, ale i na Podbořansku, Blatensku, Příbramsku a na Českomoravské vysočině. Západočeský průmysl kamene dodal z Tisu modrou žulu pro předpřsné a opěrné zdivo a z Hudbic dlažební desky, obruby a schody. Povltavský průmysl kamene vylámíl v Milině u Příbrami kvádry červeného syenitu na rusikové zdivo v nečínských a pastických lomech kvádry pro terasy. Českomoravský průmysl kamene vyrobil v Dolní Březnici u Světlé obrubní kameny okolních komunikací a v lomu Horka kvádry pro zábradlí schodišté. Opracování kamene se zúčastnily závody v Praze, Šluknově, Pečkách, Požárecli, Táboře, Světlé nad Sázavou, Mrakotíně, Bílovicím u Brna, Přerově, Kroměříží, Černé Vodě, Supíkovicích, Mikulovicích, Jeseníku, Zlatých Horách, Krupině, Žilině a Banské Bystrici.
25. února 1953 byl vložen do podloží pomníku první žulový kvádr. Od té doby pracovalo na pomníku 23 kamenosochařů, mj. Jaroslav Svojanovský, Karel Wa-
Překlad
Článek Jana Kryhuta "Stavěl jsem Stalinův pomník" v časopise Kámen č. 1/2002, s. 78–81. Jan Kryhut vzpomíná na svou roli při stavbě Stalinova pomníku v Praze. Od roku 1953 byl zmocněncem vlády pro akci "S" a ředitelem Severočeského průmyslu kamene v Liberci. Popisuje nakládku žulových bloků pomocí tanků Panther a získání Zlaté pamětní medaile. Po srpnu 1968 byl vyloučen z KSČ a zbaven funkce.
